Hrádek Janůvka

Pozůstatky hrádku se nacházejí na strmém výběžku levého břehu slušovické vodní nádrže, přibližně 2,5 kilometrů od městečka Slušovic, v oblasti Přírodního parku Hostýnské vrchy. Toto místo je dnes spíše známo pod názvem Skály Janůvky. Vznik a zánik hrádku Janůvka je obestřen tajemstvím a neobjevuje se ani rod, který by se takto psal. Jeho název je uměle vytvořen od názvu osady Janov – Janova Lhota, později známé jako Janůvky, která byla zmiňována poprvé v roce 1446 a ležela v údolí pod hrádkem. Jak se ještě dozvíme z práce, Dějiny Slušovic od Rudolfa Hurta(1985), v roce 1587 byla zapsána v listinách Václava Nekše staršího jako pustá. Měli bychom vzít tedy v potaz i širší okolí hrádku. Z nejstarších významných a historicky doložených středisek jsou k němu nejblíže Slušovice, jež byly vladyckým statkem. První zmínka o Slušovicích se objevuje v roce 1261  a psal se po nich místní rod. Roku 1321 se zmiňuje Vítek ze Slušovic a v roce 1373 byly Slušovice připojeny k lukovskému panství.  V osmdesátých letech minulého století se sídlo vladyky bezúspěšně pokoušela dohledat skupina nadšenců pod vedením slušovického kronikáře a několika odborníků z Pardubic v prostoru zaniklých starých Slušovic. Je možné, že tímto sídlem mohl být hrádek Janůvka.
 

Určitě se do historie hrádku zapsaly také dva hrady na jejichž spojnici leží. Lukov a Brumov. První tím, že se ve čtrnáctém století stal hrádek součástí lukovského panství  a druhý, brumovský, že od něj pravděpodobně přišla jeho zkáza. Hrad Lukov byl založen ve 13.století  jako hrad zeměpanský, tedy v době kdy, zakládání hradů bylo výsadou panovníků. Přechod Lukova z rukou zeměpanských do rukou pánů ze Šternberka spadá do let po roce 1306. Hrad Brumov byl založen v prvních desetiletích 13.století za vlády Přemysla Otakara I. V roce 1294, král Václav II. předává hrad do správy Oldřicha z Hradce , jihočeského velmože z rodu Vítkovců. Ve starších pracích, například Dějiny Lukova od R.Hurta(1979), bylo lukovsko popisováno jako průchodní brána od jihovýchodu k severozápadu. Podle Ladislava Hosáka se mohlo jednat o historickou cestu od slavičínského Gradce přes lukovsko k Hostýnu. Tato cesta měla procházet i severním okrajem Slušovic. V práci Úloha hradů Lukov a Brumov v systému komunikací východní Moravy od Pavla Bolina a Dušana Cendelína(2011), se tato trasa popisuje jako dálková cesta, která spojovala Holešovsko se středním Povážím. Trasa Lukov – Brumov – Vršatec. Na základě těchto informací se můžeme domnívat, že hrádek Janůvky mohl hrát určitou strážní roli na této dálkové komunikaci a doba jeho vzniku se časově bude krýt s počátky Slušovic a hradů Lukov a Brumov.
 
Bez zajímavosti ovšem není, že se v mapách od D. Cendelína(2011) vytyčené trasy cest hrádku vyhýbají a dokonce v těchto mapách není hrádek zmiňován. To může znamenat jiný důvod založení hrádku Janůvky. Jak uvádí R. Hurt v Dějinách Slušovic(1985), snad během třicetileté války vzniká na popud Jana Fridricha Minkvice I. z Minkvicburku, správce a držitele lukovského panství, nedaleko, v té době pravděpodobně již neexistujícího hrádku, železný hamr s tím, že surovina pro něj byla těžena v blízkém okolí. Je docela možné, že tak jen navázal na těžbu, která zde probíhala už o několik století dříve. Vždyť v okolí se jedná o archeologické nálezy železných artefaktů z období púchovské kultury, raného i vrcholného středověku . Jak uvádí ve své knize Od avarských bronzů ke zlatu Velké Moravy PhDr. Galuška(2013), u jednoho nálezu depotu z této lokality se jedná o podobnost uložení s nálezem depotu votivního charakteru v katastru Babice. Tam se jednalo o votivní dar u stezky po které se pravděpodobně dopravovalo železo. V té souvislosti zmiňuje práci  PhDr. Kohoutka(1995)  o odkrytí raně středověkých objektů souvisejících patrně s úpravou železné rudy v nedalekém okolí nálezu tohoto depotu. Ani jeden autor však ve své práci hrádek výslovně nezmiňuje. To by nahrávalo teorii, že hrádek v určitém čase vznikl jako ochrana těchto železorudných nalezišť. Podobnou analogii vzniku hrádku, který plnil pravděpodobně strážní funkci  v souvislosti s těžbou rudy máme v zaniklém Hrádku u Babic. Ten vznikl na konci 13. století a také o něm neexistují žádné dochované záznamy v listinách. K tomu, že hrádek Janůvka mohl být hrádkem strážním nahrává i skutečnost, že vrchol nad ním se nazýval ve starší literatuře Stráž. Dodnes vede od hrádku k tomuto vrcholu chodník. Jak uvádí Vlastivěda Moravská(1907) v popisu názvů tratí z této lokality, cituji : Stráž je vysoký kopec, s něhož je široká vyhlídka — nazván asi po strážích, které na něm se konávaly. 

Díky minimálnímu půdorysu místa na kterém se hrádek nacházel lze usoudit, že se jednalo pouze o dřevěnou věž typu motte a jednu až dvě hospodářské budovy s bránou a mostem přes příkop. Stavebním materiálem bylo s velkou pravděpodobností dřevo, neboť takto byl vystavěn i historický slušovický hospodářský dvůr, než ho v polovině 16. století lukovští páni opustili a vystavěli dvůr nový z kamene. Současné Nové Dvory u Slušovic (Rudolf Hurt Dějiny Slušovic). Tento typ hrádku by odpovídal době vzniku a pro tu dobu odpovídajícího sídla nižší šlechty. 
O zániku hrádku Janůvka můžeme zatím mluvit jen v rovině spekulací. Je pravděpodobné, že dobou jeho úplného zániku byl rok 1424 a s tímto rokem spjatá bitva u Slušovic. Husitská vojska vedená Bočkem z Kunštátu, z Vizovic a Brumova, po tom co napáchala hodně škod na lukovském panství,  se zde utkala s katolíky pod vedením biskupa Jana Železného a žoldáky lukovského pána Ješka. Z prohrané  bitvy, při které pravděpodobně vyhořely i staré Slušovice, v noci husité ustoupili do Vizovic a pak na Brumovský hrad. 
 
V sedmdesátých letech minulého století, při výstavbě vodní nádrže Slušovice, byl vybudován z výběžku na kterém stával hrádek, lom na kámen. Je z něj postavena návodní strana hráze. V současné době tvoří hrádek srpek valu s příkopem a část jádra hrádku ukončeného stěnou lomu. V literatuře se snad první zmínka o hrádku objevuje v knize Zlínsko vydané Muzejní a vlastivědnou společností v Brně 1995. Podrobněji pak v Ilustrované encyklopedii moravských hradů, hrádků a tvrzí, od M. Plačka, 2007. 
 
Na hrádku neproběhl nikdy archeologický průzkum, jen při detektorové prospekci v roce 2011 byl nalezen parvus Václava II. a na jiném místě hrádku značně nečitelný groš s vysokým obsahem mědi. U druhé mince se s velkou pravděpodobností jedná o groš Václava IV. Tyto mince nám tak rámcově mohou datovat vznik a zánik hrádku.
V přiložené koláži jsou fotografie místa kde stával hrádek a které se v sedmdesátých letech proměnilo v lom. Dnes známé jako Skály Janůvky.
ROSSY

Leave a Comment