Kouzelná atmosféra klášterů Meteora

Od exotické dovolené v Řecku si každý aktivnější turista jistě slibuje náročné procházky, spoustu zajímavých památek k navštívení a samozřejmě – slunečné počasí. Někdy se však stane, že jsou jeho přání vyslyšena spíše později než dříve. V jiné části zájezdu, o které se teď ale nebavíme…

Když po mnoha a mnoha hodinách strávených v autobuse konečně dorazí znavený turista na první opravdovou zastávku na území Řecka, může být už mírně řečeno… rozpačitý. V polovině cesty jej pohltí mlha a pronásleduje jeho autobus nenechavými prsty až sem – ke klášterům Meteora, stojícím na vrcholcích tajuplných skal. Obvykle prý je na ně úchvatný výhled.

„Jste asi první zájezd, co tohle zažil,“ prohlásí jeden z řidičů a nadšeně bodne prsteníkem do předního skla, aby dal jasně najevo, že kláštery, zcela zahalené do neproniknutelného mlžného oparu, se rovnají přinejmenším zázraku. Dost možná má pravdu.

klaster_Meteora

Vidíte je? Náš zklamaný turista také ne. Někde tam nahoře by snad měly být. Zpočátku se tomu ani nechce věřit, nicméně návštěvníkům je nabídnuta možnost okamžitě se přesvědčit. Čeká je výstup do klášterů Meteora a jejich prohlídka. Dá se očekávat, že cesta k nim bude nesnadná a zpestřená spoustou překážek. Výšlap do výšek sám o sobě nepatřil nikdy k turistově oblíbeným činnostem. Raději chodí po rovince, zosobněná lenost. Ani v nejdivočejším snu by ho však nenapadlo, že se pochod k vrcholu promění v hotový boj o přežití.

Začne pršet. Ne! Začne lít jako z konve! On, oděn samozřejmě jen v šortkách a košili, je v tu ránu promočen až na kost a zmrzlý, jako kdyby ho Mrazík majznul berlou Mrazilkou. Čvachtá po úzkých schůdcích v sandálech, což je nadmíru riskantní počin. Po něčem takovém se těžko chodí i zasucha, natož v absolutním mokru, uznejte sami…

klaster_Meteora1

Dovedete si představit, že zpáteční cesta dolů bude pro turistu podobně zábavná. Ale to bychom předbíhali…

Všude kolem jsou jen samé skály, jejichž kluzkého povrchu se člověk sotva může přidržet, aby nespadl. Průvodkyně postupuje neohroženě v čele, s nepřirozeně ohnutým deštníkem, a skrze příval deště komentuje utvořené vodopády. Ty se elegantně stáčí podél skalnatých stěn a představují další zázrak, který se tu normálně nevidí.

klaster_Meteora3

„Velkolepé!“ vykřikuje žena středního věku a zacákaných brýlí. „Jste skutečně první zájezd, co se může pochlubit tak neobvyklým zážitkem! Máte radost?“

No obrovskou! Ale ještě větší budu dozajista mít, až ze sebe stáhnu ty přilepené, do posledního místečka promoklé spodky, říká si turista. (Později stráví asi hodinu marnou snahou je vyfénovat předpotopním hotelovým fénem.)

Když už jeho česká skupinka, sestávající převážně z roztřesených důchodců, konečně stane na vytouženém vršku, napadne ho, proč jsem se sem vlastně plahočil? V první chvíli nenachází jediný rozumný důvod. Pak si dopřeje jedinečný pohled do údolí pod sebou a pochopí, že tohle nemá s rozumem vůbec nic společného.

klaster-Meteora

Pravda, nevidí toho mnoho, ale když tam tak stojí, jakoby na špičce světa, obklopen záhadnými kláštery, nepoddajnou přírodou a řvoucím deštěm, nemůže nepocítit úctu a respekt. Nemůže se nenechat okouzlit.

Leave a Comment