Jedním z důležitých prvků poznání je ikonografie. Na několika dobových iluminacích bych Vám rád ukázal, jak vypadaly některé pozdně středověké až raně novověké pilníky, jejich výrobci a řemeslníci, kteří je potřebovali ke své práci. Nejprve však něco o historii pilníku.
Nástroje určené k pilování patří k těm nejstarším. Lidé je začali vyrábět a používat dříve, než se naučili zpracovávat kovy. K jejich výrobě jim postačily tvrdé nerosty, například sopečného původu, nebo části živočichů či rostlin. Byly používány k opracování měkkého dřeva a kostí. Možná byly použity i k opracování prvních výrobků z mědi a bronzu. Kovové pilníky se objevily, jakmile se lidé naučili zpracovat kovy. Pravděpodobně nejstarší dochovaný kovový pilník vyrobený z bronzu byl nalezen na ostrově Kréta a jeho stáří se odhaduje na 3400let. Z Egypta známe pilník vyrobený z měděného plechu s proraženými vyhnutými otvory připomínající struhadlo. Z doby bronzové a železné se nám zachovaly nástroje z bronzu, částečně z bronzu a železa, některé úplně ze železa. V té době už začaly železné pilníky vítězit nad bronzovými.
Nejstarší nalezený pilník ze železa má tvar nože a jeho stáří se odhaduje na 670let před našim letopočtem. Z naleziště La Tene pocházejí železné pilníky datované do roku 400 – 0 před našim letopočtem. U nás například z doby laténské ze Starého Hradiska. Výroba prvních pilníků představovala potíž pro kováře, protože tvrdost roviny pilníku a dláta byla téměř stejná. Při výrobě se začínají používat technologie nauhličení a kalení svářkového železa nebo používání kompozitů . V době antiky se stal pilník již běžnou záležitostí a vzniká také řemeslo pilnikářské.
Pilník pro naše území z doby římské a stěhování národů reprezentuje nález ze sídliště v Pasohlávkách. Po rozpadu římské říše se výroba pilníků stala opět záležitostí kovářů a mnohé technologie byly zapomenuty. Ještě v raném středověku byly pilníky nejtvrdším železným nástrojem. U nás je sice zatím doloženy z té doby nemáme, ale podle stop zanechaných na kostěném materiálu, lze předpokládat, že byly při opracovávání užívány. První písemná zmínka o tom, jak se takový pilník vyráběl, se nám zachovala v pojednání „Schedula diversarum artium“ mnicha Theofila Presbytera z 11.století. Mimo jiné jsou v něm zmíněny typy pilníků v té době vyráběných a receptury na jejich tvrzení, nauhličování a kalení. Hlavním centrem výroby pilníků ve vrcholném a pozdním středověku se stává německé město Norimberk, kde již v roce 1285 vzniká cech Meče a čepele jehož součástí byli i výrobci pilníků.
První vyobrazení výroby a výrobců pilníků, které jsem použil také ve svém příspěvku, pochází z manuskriptů Mendela a Landauera, které vznikaly na počátku 15.století. Přibližně v roce 1618 přebírá významné místo ve výrobě pilníků po Německu i Anglie a jejich výrobky si po krátkém čase získávají výbornou pověst. Od dob Leonarda da Vinci až po 19.století se lidé snažili, s větším či menším úspěchem, vyrobit stroj, který by nahradil namáhavou lidskou práci při vysekávaní zubů pilníku. I když se to nakonec povedlo, specifik ručně vyráběných pilníků se docílit nepodařilo.