Veřejné cesty raně středověké Prahy

Autor: Olga Bendová

Počátek osídlení historického jádra Prahy je na základě archeologického bádání kladen do průběhu 7.–8. století. Malá Strana byla souvisle osídlena nejpozději v 9. století, kdy archeologické výzkumy zastihly množství zahloubených objektů, pozůstatky dřevohliněných hradeb a dřevěných komunikací. Ve stejném období byl osídlen i hradčanský ostroh nad Vltavou, ve svém prvopočátku pravděpodobně neopevněný.

Koncem 10. a v průběhu 11. století přestal být Malostranský prostor dostačující a sídelní aktivity se rozšířily i na pravý vltavský břeh, kam bylo zároveň přesunuto, pro obydlený prostor nebezpečné, řemeslo výroby železa. Oba břehy spojoval tzv. klárovský brod a od 10. století zřejmě i dřevěný most, který však není dosud archeologicky doložen. Existují pouze písemné zmínky, jejichž průkazní hodnota týkající se existence mostu je však některými badateli zpochybňována, nicméně jeho poloha se všeobecně předpokládá v místech pozdějšího Juditina nebo Karlova mostu. Pro tuto hypotézu by mohl svědčit i nález dvou dřevěných kůlů založených pod mělkými gotickými základy pilířů Karlova mostu, který byl učiněn během opravy mostu po povodni v roce 1890.

Do ohrazeného areálu Malé Strany směřovalo ve sledovaném období několik přístupových komunikací. Od západu vedla cesta dnešními ulicemi Vlašskou a Tržiště s pravděpodobným vstupem v místě současného domu čp. 259/III (Hartigovský palác). Byla vyslovena hypotéza, že tzv. strategická dřevěná stavba, zastižena zde archeologickým výzkumem, byla součástí městské fortifikace, a mohla mít funkci věže „u mostu před malou bažinou“, jež se nacházela v jihozápadním rohu Malostranského náměstí v délce cca 70 m mezi výše uvedeným čp. 259/III a vchodem do kostela sv. Mikuláše. Tento předpoklad částečně potvrdil další archeologický výzkum, provedený ve vedlejším domě čp. 260/III. Jím byly, mimo jiné, zjištěny i fragmenty tří vzájemně se protínajících cest. Nejseverněji položená komunikace ve směru severozápad-jihovýchod, autory výzkumu (Tomasz Cymbalak, Jaroslav Podliska) považovaná za ústřední, procházela přes již zmíněnou mokřinu a v těchto místech měla podobu snížené mostní konstrukce. Výzkumem byly zachyceny negativy deseti pilot o průměru až 0,34 m, které byly zpevněné šikmo uloženými vzpěrami menšího průměru. Piloty byly umístěné ve dvojicích, každá na jedné straně cesty a hloubkou založení zasahovaly až do stabilního podloží. Na ně byly položeny masivní vodicí trámy, které nesly delšími stranami k sobě sražené fošny, jež tvořily pochozí plochu. U této cesty archeologický výzkum zaznamenal 5–6 pochozích vrstev, které od sebe rozdělovaly až 0,1 m mocné provozní nečistoty s četným výskytem organických materiálů. Dvě nejstarší úrovně byly konstrukčně řešené dvěma samostatnými, 3 m širokými, koridory, mezi kterými byl ponechán zhruba 0,8 m volný prostor, autory výzkumu interpretovaný jako odtokový kanál.  Mladší úrovně byly při pozdějších úpravách spojeny do jedné, asi 5 m široké, komunikace. Na základě nálezů keramických zlomků je užívání cesty datováno od 2. poloviny 10. až do 1. poloviny 11. století.

Další dvě shora uvedené cesty se nacházely o něco jižněji. Komunikace ve směru jihozápad-severovýchod byla používána souběžně se svým severnějším sousedem a měla i obdobné konstrukční řešení, tj. fošny uložené na vodicích trámech, s šířkou pochozí plochy cca 3 m, tentokrát bez odtokového žlabu. Dokumentovány byly 4 pochozí úrovně.

Nejstarší, datovaná do přelomu 9./10. století a dvěma mladším předcházející, cesta přicházela od východu a směřovala na západ. Jako jediná byla mírně zahloubená do podloží s vodicími trámy podloženými několika opukovými kameny. Její šířka dosahovala 2,4 m.

Datování těchto výše citovaných komunikací je jen rámcové, neboť nebyl dochován vhodný materiál použitelný pro dendrochronologickou analýzu.

Druhá přístupová cesta do raně středověkého města pod Pražským hradem je badateli tradičně kladena do trasy dnešních ulic Újezd a Karmelitská. Na severním konci druhé z výše jmenovaných byl archeologickým výzkumem zjištěn další fragment dřevěné komunikace.

Třetím směrem, od severu, bylo možno přijít do akropole dnešní ulicí Valdštejnskou, kde v domě čp. 154/III (Kolovratský palác) bylo nalezeno souvrství dlažeb, které za dobu používání narostlo do výše 1,5 m s tím, že nejstarší horizont nebylo možné dokumentovat, neboť zasahoval pod současné betonové dno garáží. Dosažená báze odpovídá období používání okrajů kalichovité profilace, tedy 10. století.

Nejstarší pozůstatky raně středověké komunikace na vltavském levobřeží odhalil archeologický výzkum vedený Jarmilou Čihákovou zhruba uprostřed Malostranského náměstí těsně pod podlahou domu čp. 2/III. Jedná se o dřevěnou cestu ze závěru 9. století, které předcházela úvozová silnice s šířkou dna 1,6 m, vydlážděným říčními valouny a nahodile velkými zvířecími kostmi a jež byla používána zřejmě od konce 8. století.

Největší plošně odkrytý fragment veřejné komunikace či prostranství se nachází na rohu dnešních ulic Mostecké a Josefské. Zde byl archeologickým výzkumem zastižen fragment pravoúhlé dřevěné konstrukce bez pochozí plochy dlouhý 40 m a široký 23 m, který pochází z průběhu 10. století. Směr mírně vybočuje ze směru Mostecké ulice. Z této plochy vychází odbočka ve směru ulice Josefské. Podle J. Čihákové jde o nástupní prostor na most, jakési seřadiště kupeckých karavan před přechodem přes řeku.

V neposlední řadě je třeba zmínit nálezy fragmentů dřevěných komunikací z 10. století na západním okraji Malostranského náměstí na parcele číslo 993 (Lichtenštejnský palác).

Raně středověkými komunikacemi staroměstského břehu Vltavy se již od počátku 70. let intenzivně zabýval Ladislav Hrdlička.

Nejstarším nálezem komunikace na vltavském pravobřeží je část dláždění z 10.–11. století, které zastihl archeologický výzkum v roce 1997 na dvoře dnešního Klementina. Množství pyrotechnologických objektů na tomto místě překryla až 0,3 cm mocná vrstva říčních valounů. Některé části cesty byly i třikrát opravovány, v mladších fázích se v dláždění vyskytují také opukové kameny. Mezi nálezy z období používání komunikace byla objevena značně zkorodovaná podkova. Komunikace zanikla v 12. století, kdy ji převrstvil sídelní horizont. Vzhledem k tomu, že nebyl zachycen ani jeden okraj cesty, není dosud jasný její směr. Autor výzkumu (Jan Havrda) předpokládá, že komunikace vedla od východu a směřovala k brodu či mostu přes Vltavu.

Roku 1997 byl proveden v Platnéřské ulici u rohu Nové radnice záchranný archeologický výzkum vyvolaný ražbou kolektoru, kterým byla zjištěna valounová dlažba z období 12.–počátku 13. století (průměrná velikost valounů dosahovala 0,1 m, v dláždění se nahodile vyskytovala opuka), jež překrývala antropogenní vrstvu datovanou do 10.–11. století, místy však nasedala přímo na podloží. Její mocnost byla 0,05–0,3 m a v některých úsecích vykazovala známky několikerých oprav. V severní části ji překrývala vrstva šedé hlíny, vzniklá během provozu na komunikaci.

Další úsek téže komunikace byl v Platnéřské ulici archeologickým výzkumem zastižen u severovýchodního rohu Klementina roku 2001, tentokrát během hloubení kanalizační šachty (zde byly součástí valounové dlažby i křemence).

Výše referovaná cesta byla pravděpodobně spojnicí mezi Vltavou a nově vznikajícím tržištěm (dnes Staroměstské náměstí).

Během výstavby stanice metra Staroměstská v Kaprové ulici roku 1975 proběhl záchranný archeologický výzkum pod vedením Marie Šírové, kterým zde byl zastižen 4,2 m široký fragment dlážděné komunikace z první poloviny 13. století, pravděpodobně užívané již ve 12. století. Jednalo se o 0,3–0,5 m mocnou vrstvu dlažby vyskládanou z valounů, které byly pojeny jílem a jež se nyní nachází 6 m pod povrchem současné komunikace. Z vrstvy, vzniklé provozem na cestě, pochází mj. i nález lotového závaží. Na severní straně ve směru východ-západ cestu lemoval plot, patřící zřejmě obytné zástavbě (byly identifikovány pravoúhlé zahloubené objekty), z něhož se zachovala řada kůlových jamek překrytá vrstvou mazanice. Předchůdcem této komunikace byla úvozová cesta vedoucí ve směru jihovýchod-severozápad, zahloubená 0,4 m pod povrch a široká cca 4 m. Na dně cesty byly identifikovány dvě rovnoběžné rýhy vzdálené od sebe 0,71 m a interpretovány jako koleje vyježděné od vozů.

Bohužel, předpokládané pokračování cesty směrem k vltavskému brodu nebylo dosud archeologickým výzkumem na současném Palachově náměstí potvrzeno.

Během rekonstrukce vodovodního potrubí v Jilské ulici (ppč. 1117) ve 2. polovině 70.tých let 20. století se naskytla příležitost dokumentovat historické terény až do období raného středověku. Vodovodní rýha v délce 140 m procházela téměř celou Jilskou, od ulice Vejvodova až k ústí ulice Jalovcové.

V devíti zjišťovacích archeologických sondách byla zachycena na bázi nejstarších antropogenních vrstev a místy fluviálních písků valounková dlažba, kterou překrývala někde až 0,2 m mocná vrstva organických provozních nečistot. Na základě písemných pramenů a nalezených keramických zlomků byla tato cesta datována do období po 2. polovině 12. století. Všeobecně se má za to, že komunikace v trase dnešní Jilské ulice spojovala v předlokačním období Vyšehrad se Staroměstským náměstím.

Archeologický výzkum v oblasti Malého náměstí zjistil křižovatku dvou cest. První přicházela ze směru dnešní Michalské ulice a postupovala východní stranou náměstí, druhá byla pokračováním výše referované komunikace z Jilské ulice a sledovala jeho západní okraj. Obě cesty se střetly o něco dále severním směrem v oblasti za dnešní kašnou a pokračovaly ulicí U Radnice. Tyto dvě komunikace částečně překrývaly v prostoru Malého náměstí starší horizont pohřebiště, datované nálezem denáru Vratislava I. do 2. poloviny 11. století. Počátkem 12. století zde zřejmě výše zmíněné cesty již existovaly. Jejich křižovatka se v další fázi svého vývoje změnila v souvislou plochu dnešního Malého náměstí.

Původně nebyly cesty nijak zpevňovány. Tato potřeba vznikla až s výraznějším provozem na komunikaci. Tehdy pochozí plochy prašných či úvozových cest začaly být upravovány buď pomocí dřeva, nebo kamenů. Kombinovány byly tyto materiály jen výjimečně. Nálezy veřejných komunikací nejstaršího raně středověkého horizontu pocházejí z oblasti Malé Strany a jsou dřevěné, budované od konce 9. století. Kamenné komunikace máme doloženy z 10.–11. století na levém i pravém břehu Vltavy.

Konstrukce raně středověkého kamenného dláždění může být ve formě posypu nebo dlažby. Posypem nazýváme kameny velikosti štěrku, které jsou nasypány v různě mocné vrstvě, rozhrnuty a udusány. Dlažba byla skládána z jednotlivých kamenů, v námi sledovaném období nejčastěji z říčních valounů, získávaných z vltavských štěrkopísků. Jednotlivé kameny byly kladeny nepravidelně vedle sebe naplocho, výjimečně na bok. V pozdějším období se v dláždění vyskytovala opuka, pískovec, výjimečně diabas, struska a dlouhé kosti velkých zvířat. Kameny byly kladeny přímo na podloží nebo antropogenní vrstvu, pokládka do připraveného lože je doložena až od pozdního středověku.

 

Literatura a www odkazy

Cymbalak, T. – Podliska, J. 2009: Nové objevy raně středověkých komunikací na Malé Straně v Praze. Příspěvek k poznání komunikační sítě podhradí Pražského hradu. Staletá Praha 25, 31–40.

Čiháková, J. 1999: Malá Strana od pravěku do vrcholného středověku. In: P. Vlček (ed.) a kol., Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Praha 1999, 11–27.

Čiháková, J. 2007: Pozůstatky komunikací v archeologických nálezech. In: Schubert, A. a kol., Péče o památkově významné venkovní komunikace. Odborná a metodická publikace NPÚ, ú. P. 33, Praha 2007, 64–73.

Havrda, J. – Tryml, M. 2009: Středověké dlažby na Starém Městě pražském. Příspěvek archeologie k poznání historických komunikací. Staletá Praha 25, 41–52.

Hrdlička, L. 1982: Využití výkopů pro inženýrské sítě jako pramene k poznání původního reliéfu a jeho proměn v historickém jádru města. Archeologické rozhledy 34, 599–621.

Ječný, H. – Čiháková, J. – Kršáková, S. – Olmerová, H. – Stehlíková, D. – Špaček, L. –  Tryml, M. 1984: Praha v raném středověku. Jeden ze současných pohledů na vývoj přemyslovského města. Archaeologica Pragensia 5, 211–284.

Lutovský, M. – Smejtek, L. a kol. 2005: Pravěká Praha. Praha.

Procházka, R. 2010: Odraz vrcholně středověké urbanizace v archeologických pramenech na základě vybraných příkladů – Reflection of the High Medieval Urbanization in Archaeological Sources Based on Selected Examples. In: P. Škrdla (ed.) Přehled výzkumů 51, 209–248.

Starec, P. 1998: K problematice raně středověkých komunikací v prostoru pražského Malého náměstí a řešení jeho vzniku. Archaeologia historica 23, 27–34.

Šírová, M. 1977: Předběžná zpráva o archeologickém výzkumu v Praze 1, Kaprová ul. In: Středověká archeologie a studium počátků měst, 216–219.

http://www.bylotojinak.cz/nove-poznatky/prvni-prazsky-most-nevedl-pres-vltavu  15.3.2012

http://technet.idnes.cz/v-ledove-vltave-se-foti-nejlepe-podivejte-se-na-prvni-fotografie-juditina-mostu-g0n-/tec_reportaze.aspx?c=A100129_173955_tec_reportaze_kuz 5.9.2014

2 komentáře

  1. Kaja napsal:

    Je škoda, že spousta těchto historických zajímavostí nenávratně zmizela pod bytovou zástavbou a nebude nikdy objevena…

Leave a Comment