Jedním z důležitých prvků poznání je ikonografie. Na několika dobových iluminacích z ručně psaných knih, několika obrázcích a obrazech, bych Vás rád seznámil s celoželeznými ocílkami středověku a raného novověku. Samotné iluminace, jak jsem zjistil, jsou na jejich vyobrazování až příliš skoupé. Člověk by očekával, že tento předmět denní potřeby nebude problém dohledat. Opak je pravdou. Naopak velmi často se s nimi setkáte ve středověkých erbech a zdobných prvcích. Největší popularitu ocílkám ovšem zajistila tak zvaná burgundská ocílka. Snad proto, že je hlavním zdobným prvkem Řádu zlatého rouna.
Podle všeho byla jedna z prvních celoželezných křesacích ocílek ve tvaru C. Tento tvar byl oblíbený od římských časů ve všech kulturách až po novověk. Odlišnosti jsou v různém zakončení ramének jednoduchými nebo složitými smyčkami. Odlišují se také výškou křesací části nebo středovým výstupkem pro bezpečnější úchop při samotném křesání a s rovným nebo oblým úderným povrchem, sklonem ramének. Hodně tvarů ocílek z tvaru C také vychází. Zjednodušeně řečeno, jsou to vlastně půl-ocílky C. Ocílky s ohnutím jen jednoho ramene. Například ocílky tvaru P a R. Ty byly běžně používány a vyráběny ve 14. a 15. století. V oblibě byly také tvary U, to znamená ve tvaru podkovy, s oběma konci sřezanými pod úhlem. Ke křesání byly používány také rovné kuželové tyče s dřevěnou rukojetí. Ocílky ve tvaru oválu se sice v historii používaly, ale jejich zlatý věk přichází až v novověku. Stejně jako ocílky kapkovité, které z ní vychází. Bylo to právě díky jednoduchostí výroby ve velkých sériích. Tyto dvě, posledně jmenované, byly jedním z velmi žádaných vývozních artiklů do Nového světa. Složitě tvarované celoželezné ocílky byly v té době spíše výrobky jednotlivých kovářů a ty jednoduché, jako ovály a kapky, výrobců, kteří se na ocílky specializovali nebo manufaktur.
Existují dva způsoby křesání ocílkou. Jeden je úderem křesacího kamene o ocílku a druhý ocílkou o kámen. Také zachycení jisker do troudu nebo práchna je různé. Může být umístěno a přidržováno prstem na křesacím kameni nebo být v troudníku kam dopadají jiskry. Oba tyto styly mají v ikonografii své zástupce.
Zajímavý je také samotný vznik jiskry při křesání. Zatímco jednoduchým výkladem se jedná o přehřátou částečku železa odtrženou pomocí křesacího kamene z ocílky, hovoří se dnes také o důležité podmínce, jakou je piezoelektrický jev s výbojem při deformaci krystalické mřížky křemene. Neodpustil jsem si do poslední koláže přidat i dva obrázky z Orbis Pictus. Tam je i popis křesání. Protože se toto dílo vydávalo v různých jazycích po dlouhou dobu, uvedl jsem i to, jak se popisky s obrázky někdy měnily a současně i ocílky v ilustracích.
Je velice pravděpodobné, že v přiložených obrázcích nenajdete tu svou oblíbenou ocílku. Nejedná se o typologii. Je to jen souhrn toho, co jsem dohledal.
Práce ze kterých jsem čerpal :
https://www.researchgate.net/publication/268325140_Zur_Typologie_der_Feuerschlager
https://www.slideshare.net/sinsunca/god-s-firesteel-the-tree-of-life
https://archive.org/stream/cu31924032499455#page/n47/mode/2up
http://casopis.vesmir.cz/clanek/preslen-soucast-preslice-amulet-nebo-zapalovac