Pozůstatky hrádku se nacházejí na strmém výběžku levého břehu slušovické vodní nádrže, přibližně 2,5 kilometrů od městečka Slušovic, v oblasti Přírodního parku Hostýnské vrchy. Toto místo je dnes spíše známo pod názvem Skály Janůvky. Vznik a zánik hrádku Janůvka je obestřen tajemstvím a neobjevuje se ani rod, který by se takto psal. Jeho název je uměle vytvořen od názvu osady Janov – Janova Lhota, později známé jako Janůvky, která byla zmiňována poprvé v roce 1446 a ležela v údolí pod hrádkem. Jak se ještě dozvíme z práce, Dějiny Slušovic od Rudolfa Hurta(1985), v roce 1587 byla zapsána v listinách Václava Nekše staršího jako pustá. Měli bychom vzít tedy v potaz i širší okolí hrádku. Z nejstarších významných a historicky doložených středisek jsou k němu nejblíže Slušovice, jež byly vladyckým statkem. První zmínka o Slušovicích se objevuje v roce 1261 a psal se po nich místní rod. Roku 1321 se zmiňuje Vítek ze Slušovic a v roce 1373 byly Slušovice připojeny k lukovskému panství. V osmdesátých letech minulého století se sídlo vladyky bezúspěšně pokoušela dohledat skupina nadšenců pod vedením slušovického kronikáře a několika odborníků z Pardubic v prostoru zaniklých starých Slušovic. Je možné, že tímto sídlem mohl být hrádek Janůvka.
Určitě se do historie hrádku zapsaly také dva hrady na jejichž spojnici leží. Lukov a Brumov. První tím, že se ve čtrnáctém století stal hrádek součástí lukovského panství a druhý, brumovský, že od něj pravděpodobně přišla jeho zkáza. Hrad Lukov byl založen ve 13.století jako hrad zeměpanský, tedy v době kdy, zakládání hradů bylo výsadou panovníků. Přechod Lukova z rukou zeměpanských do rukou pánů ze Šternberka spadá do let po roce 1306. Hrad Brumov byl založen v prvních desetiletích 13.století za vlády Přemysla Otakara I. V roce 1294, král Václav II. předává hrad do správy Oldřicha z Hradce , jihočeského velmože z rodu Vítkovců. Ve starších pracích, například Dějiny Lukova od R.Hurta(1979), bylo lukovsko popisováno jako průchodní brána od jihovýchodu k severozápadu. Podle Ladislava Hosáka se mohlo jednat o historickou cestu od slavičínského Gradce přes lukovsko k Hostýnu. Tato cesta měla procházet i severním okrajem Slušovic. V práci Úloha hradů Lukov a Brumov v systému komunikací východní Moravy od Pavla Bolina a Dušana Cendelína(2011), se tato trasa popisuje jako dálková cesta, která spojovala Holešovsko se středním Povážím. Trasa Lukov – Brumov – Vršatec. Na základě těchto informací se můžeme domnívat, že hrádek Janůvky mohl hrát určitou strážní roli na této dálkové komunikaci a doba jeho vzniku se časově bude krýt s počátky Slušovic a hradů Lukov a Brumov.
Bez zajímavosti ovšem není, že se v mapách od D. Cendelína(2011) vytyčené trasy cest hrádku vyhýbají a dokonce v těchto mapách není hrádek zmiňován. To může znamenat jiný důvod založení hrádku Janůvky. Jak uvádí R. Hurt v Dějinách Slušovic(1985), snad během třicetileté války vzniká na popud Jana Fridricha Minkvice I. z Minkvicburku, správce a držitele lukovského panství, nedaleko, v té době pravděpodobně již neexistujícího hrádku, železný hamr s tím, že surovina pro něj byla těžena v blízkém okolí. Je docela možné, že tak jen navázal na těžbu, která zde probíhala už o několik století dříve. Vždyť v okolí se jedná o archeologické nálezy železných artefaktů z období púchovské kultury, raného i vrcholného středověku . Jak uvádí ve své knize Od avarských bronzů ke zlatu Velké Moravy PhDr. Galuška(2013), u jednoho nálezu depotu z této lokality se jedná o podobnost uložení s nálezem depotu votivního charakteru v katastru Babice. Tam se jednalo o votivní dar u stezky po které se pravděpodobně dopravovalo železo. V té souvislosti zmiňuje práci PhDr. Kohoutka(1995) o odkrytí raně středověkých objektů souvisejících patrně s úpravou železné rudy v nedalekém okolí nálezu tohoto depotu. Ani jeden autor však ve své práci hrádek výslovně nezmiňuje. To by nahrávalo teorii, že hrádek v určitém čase vznikl jako ochrana těchto železorudných nalezišť. Podobnou analogii vzniku hrádku, který plnil pravděpodobně strážní funkci v souvislosti s těžbou rudy máme v zaniklém Hrádku u Babic. Ten vznikl na konci 13. století a také o něm neexistují žádné dochované záznamy v listinách. K tomu, že hrádek Janůvka mohl být hrádkem strážním nahrává i skutečnost, že vrchol nad ním se nazýval ve starší literatuře Stráž. Dodnes vede od hrádku k tomuto vrcholu chodník. Jak uvádí Vlastivěda Moravská(1907) v popisu názvů tratí z této lokality, cituji : Stráž je vysoký kopec, s něhož je široká vyhlídka — nazván asi po strážích, které na něm se konávaly.
Díky minimálnímu půdorysu místa na kterém se hrádek nacházel lze usoudit, že se jednalo pouze o dřevěnou věž typu motte a jednu až dvě hospodářské budovy s bránou a mostem přes příkop. Stavebním materiálem bylo s velkou pravděpodobností dřevo, neboť takto byl vystavěn i historický slušovický hospodářský dvůr, než ho v polovině 16. století lukovští páni opustili a vystavěli dvůr nový z kamene. Současné Nové Dvory u Slušovic (Rudolf Hurt Dějiny Slušovic). Tento typ hrádku by odpovídal době vzniku a pro tu dobu odpovídajícího sídla nižší šlechty.
O zániku hrádku Janůvka můžeme zatím mluvit jen v rovině spekulací. Je pravděpodobné, že dobou jeho úplného zániku byl rok 1424 a s tímto rokem spjatá bitva u Slušovic. Husitská vojska vedená Bočkem z Kunštátu, z Vizovic a Brumova, po tom co napáchala hodně škod na lukovském panství, se zde utkala s katolíky pod vedením biskupa Jana Železného a žoldáky lukovského pána Ješka. Z prohrané bitvy, při které pravděpodobně vyhořely i staré Slušovice, v noci husité ustoupili do Vizovic a pak na Brumovský hrad.
V sedmdesátých letech minulého století, při výstavbě vodní nádrže Slušovice, byl vybudován z výběžku na kterém stával hrádek, lom na kámen. Je z něj postavena návodní strana hráze. V současné době tvoří hrádek srpek valu s příkopem a část jádra hrádku ukončeného stěnou lomu. V literatuře se snad první zmínka o hrádku objevuje v knize Zlínsko vydané Muzejní a vlastivědnou společností v Brně 1995. Podrobněji pak v Ilustrované encyklopedii moravských hradů, hrádků a tvrzí, od M. Plačka, 2007.
Na hrádku neproběhl nikdy archeologický průzkum, jen při detektorové prospekci v roce 2011 byl nalezen parvus Václava II. a na jiném místě hrádku značně nečitelný groš s vysokým obsahem mědi. U druhé mince se s velkou pravděpodobností jedná o groš Václava IV. ( předběžně určil RNDr. L. Richtera). Tyto mince nám tak rámcově mohou datovat vznik a zánik hrádku.
V přiložené koláži jsou fotografie místa kde stával hrádek a které se v sedmdesátých letech proměnilo v lom. Dnes známé jako Skály Janůvky.
Torzo hrádku se nachází v ochranném pásmu 1. stupně vodárenské nádrže Slušovice, kam je vstup přísně zakázán. Pří vstupu na hrádek je umístěna ještě jedna zákazová cedule, která bývá ovšem často stržena. To nebezpečí, na které upozorňuje, číhá přímo pod Vašima nohama. Lomová stěna, kterou je ukončeno jádro hrádku je natolik nestabilní, že hrozí sesutím.
ROSSY