Jedním z důležitých prvků poznání je ikonografie. Na několika dobových iluminacích, což jsou ilustrace doprovázející text středověkých manuskriptů /ručně psaných knih/ a několika obrázcích, bych Vás rád seznámil s hřebíky středověku,raného novověku a jejich výrobci. Není ovšem mou ambicí vytváření jejich typologie. V tomto příspěvku bych chtěl přiblížit jen hřebíky nejpoužívanější.
Hlavní funkcí hřebíku bylo a je vytvoření nerozebiratelného spojení dvou a více konstrukčních prvků. Dalšími mohly být funkce připevňovací, ochranné/loukotě kol/ a po úpravě hlavy i ozdobné/hřeby vratové/. Také ne všechny hřeby a hřebíky, díky jejich tvaru, se musely ve středověku vyrábět s pomocí hřebovnice. Někdy postačila jen kovadlina, kladivo a kleště. Hřebíky můžeme v zásadě rozdělit na ty s hlavou a bez hlavy, kterým také říkáme klínce. Ty s hlavou rozdělujeme na hřebíky s hlavou plochou a vypouklou. Bývají nepravidelně kruhového,oválného nebo obdélného, či čtvercového tvaru. Důležitou součástí hřebu je i jeho dřík. Můžeme se setkat s dříky hraněnými, obdélného a čtvercového průřezu i válcovými s průřezem kruhovým. Hřebíky s hlavami plochými, horizontálními, kdy hlava pravidelně přesahuje patu dříku, sloužily hlavně k připevňování různých materiálů. Ať už se jednalo o plechy, různá stavební kování, kůže a podobně.Typickým stavebním hřebíkem byl ale hřebík s nepravidelně kruhovou, horizontální, vypouklou hlavou. Ty sloužily ke spojování a upevňování. Dříky u nich vybíhají centricky ze spodní plochy hlavy hřebíku. Můžeme se ovšem setkat s hřeby s excentricky nasazeným dříkem, někdy na samém okraji kruhové nebo obdélné hlavy. Ty mohly sloužit, například, k zavěšování předmětů.
K dalšímu typu středověkých stavebních hřebíků patří hřebík křídlovitý, kterému také říkáme, díky jeho použití, hřebík laťový. Má horizontální,protilehle roztepanou úzkou hlavu a hraněný dřík. V období vrcholného středověku byly považovány za typické stavební hřebíky, jež sloužily ke spojování a upevňování. Drobné k uchycení krytiny stejně jako hřebíky šindelové. Právě pro toto jejich podobné použití jsou mezi sebou zaměňovány. Hřebík šindelový má velmi drobnou vertikální hlavu, ohnutou až háčkovitou, někdy i zavinutou v očko. Další skupinou hřebíků středověku jsou hřebíky bez hlavy/klínce/. Vlastně se jedná jen jakoby o dříky hřebů. U vrcholu většinou masivnější s obdélným, kruhovým nebo trojúhelníkovým průřezem, které se ke spodnímu konci rovnoměrně zužují v obdélném průřezu. Je to hřeb pro stavební použití k vytváření spojů, ovšem drobné hřebíky bezhlavicové, nálevkovité, se používaly jako podkováky. Když už tu píšu o podkovách, tak tam se používala ve středověku celá škála tvarově různých hřebů – podkováků. Od 11. do 13.století to byly hlavně hřeby s hlavou plochou půlkruhovou, ale také plochou lichoběžníkovou či ve formě jehlanu. Postupně se přidávaly drobné hřebíky s hlavou křídlovitou, kladivovitou, vertikálně hranolovitou a zmiňované hřeby bezhlavicovité nálevkovité.
Ne všechny hřebíky můžeme v dobových iluminacích a obrázcích přesně identifikovat. Jejich použití nám spíše objasňují archeologické nálezy v různých situacích. Můžete si prohlédnout jen to, co dávní umělci považovali v dané době za důležité.
Při popisu hřebíků byla v příspěvku použita typologie R.Krajíce.
ROSSY
