Jedním z důležitých prvků poznání je ikonografie. Na několika dobových kresbách a iluminacích bych Vám rád přiblížil jak vypadal středověký a raně novověký vůz.
Středověké a raně novověké vozy byly celodřevěné a jen jejich nejvíce namáhané části byly okovány nebo vybaveny kovovými součástkami.Také některé konstrukční prvky se lišily od selských vozů 19.-20. století.
Dvouosé vozy se v našich zemích začínají objevovat teprve ve 14.století. První vozové oje byly postranní a stejně jako později používaná středová oj, byly jen prodlouženými táhly podvozku se kterým byly napevno spojeny. Důležitým prvkem byly dřevěné osy kol, které byly na koncích kuželovitě zkoseny. Jednalo se o pevné osy bez možnosti otočení přední nápravy. Ta se začala požívat v 16.století.
Na konce os se nasazovala poměrně vysoká kola.Ta mohla být po obvodu pobita hřeby nebo železnými šínami. Pro vysoké namáhání tohoto spoje byla osa časem na koncích okována stejně jako otvor hlavy kola vyvložkován železem. Kola byla zajištěna zákolníky, zprvu jen dřevěnými. Později ze železa v podobě hřebů, jejichž hlavy postupně získávaly různé tvary. Vzniká také zákolník vybavený oblým plechem, který chránil konec dřevěné osy a zároveň se používal jako stupátko. Byl znám dlouho do novověku pod názvem záblatník.
Ve středověku se vyvíjel také způsob zápřahu tažných zvířat.Tím přibylo několik dalších železných součástek. Kování vah, svorník a koncové kování oje. Připočítáme-li ještě kování líšně ve tvaru kruhu s tulejkou, tak železné součástky středověkého a raně novověkého vozu tvoří jen zlomek počtu kování selských vozů posledních dvou století novověku.
Zdroj : http://larsdatter.com/wagons. htm
ROSSY