Středověk

Historie starověkých, středověkých a raně novověkých šroubů

První závit vytvořil snad člověk pomocí koženého řemínku na dřevěném toporu k uchycení nářadí. Možná se inspiroval v rostlinné nebo živočišné říši. Za prvním šroubem, podle toho co dnes víme, stojí Archytás z Tarenta v 5.století před našim letopočtem. Archytas je někdy nazýván zakladatelem mechaniky a byl současníkem Platóna. Řecký matematik Archimédes ze Syrákús ve 3. století před našim letopočtem použil šroub k čerpání vody, tedy jako čerpadlo. Jeho jednoduchá a robustní konstrukce neztratila nic na své aktuálnosti ani dnes.

Velmi důležitou aplikací šroubu jsou vřetena lisů. Doklady o použití dřevěných šroubů u lisů na olivový olej se váží k prvnímu století před našim letopočtem. Z Pompejí máme doklady o římském lisu na víno, kde šroubová vřetena byla z dubového dřeva a měla velký průměr a rozteč, aby se zabránilo puknutí dřeva. Byly to tedy šrouby, kterým dnes říkáme pohybové. Zachovaly se zápisky, které přesně uvádí, jak velké rozteče byly aplikovány na závitové vřetena za použití trojúhelníkového listu, který sloužil jako šablona pro závit. Vřetenové matice se tesaly ručně a někdy se jim říkalo sudy.

Pohyblivé šrouby se uplatnily i v pozdější době římské. Byly obvykle vyrobeny z dobře opracovaného bronzu, nebo drahých kovů, odléváním s následným opracováním, spirálovým navinutím závitu a jeho pájením, nebo pilováním. Vřetenové matice se odlévaly. Uplatnily se u chirurgických nástrojů, ale také šperků. Jejich výroba byla drahá a vyžadovala řemeslnou dovednost. Římané také jako první použili šrouby na dřevo (vruty). Až na několik málo výjimek byla tato římská dovednost při výrobě kovových šroubů zapomenuta na dlouhá staletí.

Teprve konec středověku, 15.století, vedl ke znovuobjevení kovového šroubu a zároveň dovedl k dokonalosti výrobu a použití dřevěných šroubů pohybových. Například dřevěná šroubová vřetena se udržela na pracovních řemeslnických stolech až do dvacátého století. Z dnešního pohledu byly šrouby patnáctého století, svým kuželovitým tvarem dříku, vlastně vruty. Konstrukce šroubového závitu závisela na oku a dovednosti řemeslníka. Zajímavostí je, že na mnoha dobových zobrazení se jednalo o šrouby levotočivé. Závity byly vybrušovány nebo kovány za použití speciálních přípravků. Také matice ke šroubu zatím neexistovala. První zdokumentované informace o maticích pocházejí z konce 16. až začátku 17. století. Každý šroub měl v té době svoji vlastní matici a výroba byla následující. Drát se ovinul kolem určitého úseku železné tyče a následně připájel. Do mezer mezi závity se vmotal stejný drát, ale ne tak silně. Takto vytvořená druhá spirála je připájena do železného pouzdra, což vedlo k vytvoření matice. Tímto způsobem se například vyráběly závitové klíče i mechanismus některých závěsných zámků v raném novověku.

Tvar šroubu, tedy rovný se zkoseným koncem, tak jak ho známe dnes, pochází z 16.století stejně jako použití průběžné drážky v hlavě šroubu. Za velmi rychlým nástupem šroubů byli výrobci prvních strojů a jejich součástí. Uvědomovali si, že závitové spojení může podstatně zlepšit výrobu složitých mechanismů a mnoho slavných vynálezů je vlastně založeno na použití závitových spojovacích a mechanických prvků.

ROSSY

Related Images:

0 Shares

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..