Skalní hrad Sloup

Hrad Sloup je jedním z nejzajímavějších historických objektů v severních Čechách. Nachází se totiž na pískovcovém ostrohu, který jej umisťuje více než 30 metrů nad okolní krajinu.

Historie hradu se začala psát dlouho po prvním osídlení skalního sloupu, které se datuje již do doby 2 000 let př. n. l. Samotný hradní objekt vznikl pravděpodobně až ve 13. století, kdy se zde usídlil šlechtický rod Ronovců.

Ronovci, konkrétně Berkové z Dubé, vlastnili hrad téměř nepřetržitě až do počátku 17. století. V 15. století je krátce nahradil Hanuš Welfl z Varnsdorfu. Ten posléze hrad přenechal Pancířům ze Smojna a ti zase Vilému Ilbrukovi.

Mezi Pancíře ze Smojna se počítá i svobodný pán Mikeš Pancíř. Ten dokázal nehezky zneužít chaosu a potíží, jež v okolí hradu způsobili husité. V pohusitské době zde došlo k místním rozmíškám, které zdejší panství uvrhly do ještě větší bídy. Mikeš Pancíř podnikl v této době několik raubířských útoků na území Lužice. Nakonec na to však doplatil, protože lužičtí uspořádali trestnou výpravu a mezi lety 1444 – 14446 Mikeše z jeho panství vyhnali a posléze zničili hradní opevnění.

Hrad se dočkal dalších úprav až kolem roku 1562 za Zikmunda Berky a jeho syna Adama. Jejich stavební činnost však nezůstala zachována – v roce 1950 došlo k rozebrání této části paláce sloupskými obyvateli.

Panství získal panský rod Solhazů, jelikož se však jeho příslušníci aktivně podíleli na stavovském povstání, dochází záhy k zabavení jejich majetku Habsburky.

V období třicetileté války krajem procházela švédská vojska, na což doplatila i slabá hradní posádka, která byla lehce přemožena. Posléze došlo k vypálení hradu, a protože jeho první vyobrazení pochází až z 18. století, nemáme dnes příliš dobrou představu o tom, jak hrad původně vypadat.

V druhé polovině 17. století, za hraběte Ferdinanda Hroznaty, dochází k významným přestavbám hradního torza. To se pod rukama stavitele a řeholníka Konstantina mění po vzoru významných světových staveb v reprezentativní barokní poutní místo. V této době vznikla většina dodnes dochovaných budov včetně kostela a jižní terasy. Po Konstantinově smrti přebírá jeho místo Václav Rincholin, hrabě Hroznata vak záhy umírá.

V 18. století získává toto panství do svého držení hrabě V. N. O. Kinský, který drží mimo jiné i mnoho dalších statků ve východních Čechách. Rozhodl se však nepokračovat ve stavbě poutního místa, práce jsou proto zastaveny a pokračují až po jeho smrti v roce 1719. Původní záměr hraběte Hroznaty je však odsunut a místo je přebudováno na romantickou poustevnu. Až do roku 1782, kdy poustevna zanikla, zde žili 4 poustevníci – Jakub Borovanský, Antonín Hölzel, Samuel Görner a Antonín Müller.

Místo se záhy stává cílem výletníků a v objektu vzniká i ubytovna vystavěná z původního obydlí poustevníků. Období romantismu podobným místům přálo, i Sloup se těšil nebývalé oblibě. Pochopitelně zde však docházelo k dalším úpravám, ať už estetickým či praktickým.

Posledními majiteli zdejšího panství byli Kinští, kteří se zasloužili o velký rozvoj oblasti. V roce 1940 byl však jejich majetek znárodněn státem.

Na seznam kulturních památek ČR byl objekt zapsán již v roce 1958 a to i přesto, že z původního hradu se do dnešních dnů zachovalo jen málo.