Hrady jejich obléhaní a obrana

Na přelomu 9 a 10 století došlo k procesu přeměny Evropské krajiny. V krajině začali vyrůstat hrady, pevnosti a hradby chránící zemědělské vesnice. Nová opevněná místa se stávala správními středisky území. Šířením feudálního systému a následné přerozdělování místní moci, mělo za následek, že se z hradů stávaly nové styčné body na jednotlivých územích. V počátcích měli obyvatelstvo tyto hrady chránit před nájezdy Hunů, Saracénů a Vikingu. Na přelomu 10 a 11. Století došlo k poslední velké invazi těchto nájezdníků, což zapříčinilo obrovský rozmach výstavby, ať již dřevěných nebo kamenných hradů. Velkým mezníkem v Evropských dějinách byl nástup Karla Velikého na trůn, pod jeho vládou dochází k jisté centralizaci moci. Karel Veliký jmenuje na jednotlivých územích své důvěrníky, skládající účet panovníkovi. Po smrti Karla Velikého dochází k oslabení centrální moci a převažuje osobní správa majetku dědičným přechodem majetku z počátku zvykovým. Později se stává pouze dědičným. Tento složitý feudální systém, kdy vazal nabízel panovníkovi věrnost a své služby panovníkovi za ochranu a různé výhody. Jednalo se o poměrné složitý odstupňovaný systém. Díky tomuto systému postupně došlo k osamostatnění jednotlivých panství na panovníkovi. Byli však stále podřízeni centrální moci, výkonu nejvyšší spravedlnosti a v nutnosti výpomoci při vedení královských válek. Jednotlivá osamostatněná drobná panství vykonávají v dané oblasti výkon moci, spravedlnosti, obrany, vybírání poplatku a správu nad monopoly. Hrady se stávají symboly a centry moci v dané oblasti. Prvotní cíl hradu jako obraného bodu se vytrácí. Zároveň začíná plnit obytnou funkci pro vojenské posádky a slouží jako útočiště pro místní ohrožené obyvatelstvo v případě nepřátelských vpádů.

Hrady se umisťovali na strategický vyvýšených místech. První hrady se stavěly ze dřevěných palisád, později byly stavěny vysoké kamenné zdi zesílené obrannými věžemi podél celého obvodu hradu. Obrana hradu probíhala dvojím způsobem. Buď se využívá k obraně hradních věží nebo vnějších obranných ochozů. Tyto vnější ochozy byly vybaveny střílnami a otvory pro shazování různého materiálu, doplněné o dřevěné obranné věže. Dalším z důležitých obraných prvků kolem celého hradu věže – cimbuří. Vnějším obraným prvkem býval většinou příkop s přístupovou cestou přes padací most vedoucí k bráně. S mnoha bezpečnostními prvky jako padací mříže a úzké průchody, zabraňující překvapivému útoku ze zálohy. Další důležitou součástí každého hradu byla mohutná hradní věž. Ta sloužila především k hlídkování. Vchod do této věže býval několik metrů nad zemí a přístup k ní byl po žebříku, který se mohl snadno vytáhnout. Tato hradní věž bývala připojena k hradbám. Uprostřed hradu bývala hlavní věž, která sloužila jako poslední místo obrany. Byla buď poblíž paláce hradního pána nebo přímo sloužila k bydlení. Uvnitř hradu se nacházeli důležité nádrže na vodu nebo hradní studna. Dále zde byly stáje pro dobytek, pec, sklady zbraní, potravin, obytné domy, aj.

Šlechtic v době raného středověku vykonával moc osobně, proto musel vypadat impozantně. Většinu života cvičil ve zbrani, dobře jedl a pil, byl mužný a dominantní typ. Denní život na hradě probíhal mezi každodenními povinnostmi, setkáními rytířů, lovem. Vše se odehrávalo kolem jídla a hodování. U významných událostí musel hrad pojmout významné osobnosti i s jejich doprovodem. Další z nezbytných denních úkolů bylo cvičení vojenské posádky ve zbrani. Cvičení rytířů probíhalo formou rytířských turnajů pořádaných v okolí hradu.

Častým způsobem války ve středověku při vniknutí nepřátel na území uzavření vojska v opevněném místě. Z tohoto opevněného bodu potom vest útoky proti nepříteli. Nepřítel byl potom nucen toto opevněné místo oblehnout a vést mnohdy dlouhé vleklé obléhání. Vhodným obdobím pro obléhání bylo léto, kdy byl nedostatek vody a úroda z polí nebyla ještě sklizena. Bylo rovněž nutno zamezit v případě možnosti přehrazení vodního toku nebo otrávení vody obléhaným. Pro obléhané bylo důležité získat drahocenný čas, proto po vyčerpání zásob bylo pojídáno vše živé, včetně mrtvých obránců. V případě nedostatku vody se pila jakákoliv tekutina včetně krve zvířat a lidí. Obléhaní se snažili co nejdéle vydržet ve svém opevněném místě až do doby, kdy k nim prorazí pomoc a nebo obléhatelé po vleklém obléhání odtáhnou s nepořízenou.

mangonel

mangonel

V průběhu útoků na hrady, byly používány stroje různého typu, které byly často používány koordinovaně. Mezi základní prostředky dobyvatelů patřili štítové hradby (velké seskupené štíty pod určitým úhlem tvořící ochrannou zeď ). Úkolem této štítové hradby bylo chránit dobyvatele před střelbou z hradeb při zasypávaní příkopů, přibližování a zdolávání hradeb. K prorážení hradeb nebo hradní brány se používaly tzv. úderové stroje. Mezi tyto stroje patřila beranidla. Jejich hlavním účelem bylo prorazit bránu, která patřila mezi slabá místa hradu. K dalším velmi účinným prostředkům patřily obléhací věže. Tyto věže dosahovali výše než obranné hradby hradu. Obléhací věže byly dřevěné a proto je bylo nutné chránit před zapálením obránci hradu. Pro nehořlavost se potahovaly hovězími kůžemi a potíraly se hlínou. Do pohybu na válcích je uváděli vojáci ukrytí uvnitř věže. Při přiblížení věže k hradbám byla spuštěna sklápěcí lávka, pomocí které se vojáci snažili stéci hradby. Během obléhání hradu bylo používáno mnoho různých obléhacích strojů sloužící k ostřelování hradu a proražení hradeb. Jedním z nich byl například mangonel (katapult) sloužící k ostřelování hradeb kameny. V pozdějším období byly používány různé kanóny a střelné zbraně využívající černý střelný prach. Ale to již pomalu nastává soumrak a dominance hradů v krajině. Mění se taktika a způsob vedení boje, kdy hrad již nemůže poskytnout obráncům bezpečí a ochranu před stále zdokonalujícími se kanóny a náložemi ze střelného prachu.

1 Comment

  1. Žužovoučký Žužu napsal:

    Opisovola sem to uplne cely (rucne)a malem mi upadla (ruka)!!!!!!!!! Ále jinak zajimavy!!!! 😀

Leave a Comment